Demokracie jako krize poznání

Demokracie ve své současné podobě znamená ztrátu rozlišení. Směšuje právo vyjádřit se s nárokem být brán vážně, čímž ruší rozdíl mezi míněním a poznáním. Tam, kde neexistuje epistemická hierarchie, nemůže vznikat odpovědné rozhodování, nýbrž pouze agregace postojů.

Svoboda, která není svázána s porozuměním, se neprojevuje jako autonomie, ale jako rozptýlení. Jednotlivec není veden k zakládání soudů na poznání skutečnosti, nýbrž k jejich uplatňování bez ohledu na pravdivost. Veřejný prostor se tak proměňuje z místa orientace na prostor distribuce názorů.

Z tohoto rozptýlení vyplývá chaos nikoli jako nahodilý stav, ale jako nutný důsledek systému, který rezignoval na kritéria pravdy. Pravda v něm nezaniká, pouze ztrácí institucionální oporu. Přestává být společným referenčním bodem a stává se individuální pozicí.

S rozpadem pravdivostních kritérií se rozpadá i odpovědnost. Rozhodování je rozloženo mezi procedury a kolektivní mechanismy tak, že žádný aktér není plně identifikovatelný jako nositel důsledků. Moc přestává být osobní, a tím i kontrolovatelná. Vzniká forma vlády, v níž je výkon moci reálný, zatímco její autor je strukturálně nepostižitelný.

V tomto uspořádání dochází k paradoxu rovnosti: rovnost práv je zaměněna za rovnost soudů. Rozdíly v poznání, charakteru a odpovědnosti nejsou odstraněny, pouze zneviditelněny. Nerovnost se tím neruší, ruší se pouze možnost ji pojmenovat a korigovat.

Demokracie se tak posouvá od ideje samosprávy k mechanice správy beze jména. Nevládne zde lid jako celek ani jednotlivci s autoritou, ale procesy, které nejsou schopny nést etickou odpovědnost. Svoboda, původně míněná jako prostředek k pravdě a odpovědnosti, se v důsledku svého nepochopení obrací proti nim.

Z filosofického hlediska nejde o krizi legitimity, ale o krizi poznání. Systém, který nechrání rozdíl mezi pravdivým a nepravdivým, nemůže dlouhodobě chránit ani spravedlnost, ani svobodu.

Bez porozumění skutečnému významu základních pojmů a bez znalosti řízení jako nutného základu nelze budovat funkční, efektivní ani dlouhodobě udržitelný společenský systém.