Demokracie ve své současné podobě znamená ztrátu rozlišení . Směšuje právo vyjádřit se s nárokem být brán vážně, čímž ruší rozdíl mezi míněním a poznáním. Tam, kde neexistuje epistemická hierarchie, nemůže vznikat odpovědné rozhodování, nýbrž pouze agregace postojů. Svoboda, která není svázána s porozuměním, se neprojevuje jako autonomie, ale jako rozptýlení.  Jednotlivec není veden k zakládání soudů na poznání skutečnosti, nýbrž k jejich uplatňování bez ohledu na pravdivost.

Ve školách vyučují, že demokracie jest vláda lidu (z řec. demos = lid, kratos = vláda pomocí moci, nadvláda). Základní myšlenkou tedy jest, že občan, případně šířeji lid se může podílet na moci. Již Montesquieu, jeden z hlavních ideologů demokracie ukázal tři základní druhy moci – zákonodárnou, výkonnou a soudní. To však není celá pyramida. Ve skutečnosti existuje pět druhů sociální moci, ne pouze tři, a to: 1) Konceptuální 2) Ideologická 3) Zákonodárná 4) Výkonná 5) Soudní  

Otázka, kterou si kladly, kladou a budou klást miliony lidí snažící se pochopit její podstatu. I jedna z nejromantičtějších, a zároveň nejsmutnějších duší, která žila v tehdejším Československu – Petr Novák – hledal odpověď. Tu pravdivou však nenašel a nedokázal se vymanit ze své nelehké situace. Takových kapek jsou plné oceány – nebo spíš bary, kavárny, seznamky, sociální sítě..., kam jen oko dohlédne. Armády hledajících a tápajících, kteří nechápou základní principy a nezna